Co je jóga?
Jóga je přítomnost. Tak to je. To je to jediné, co musíte na úvod vědět.
Upřímně řečeno, je toho mnohem více, ale samotnou větou jóga je přítomnost je celá tato disciplína vtěsnaná do tří slov.
Problém je, že přítomnost jako koncept je velmi těžké uvést do našich každodenních životů. Zkoušeli jste někdy žít v jednom okamžiku, právě teď a právě tady, a to bez jakéhokoliv rozptylování nebo myšlenek prohánějících se hlavou? Je to těžké. Právě proto muž jménem Pataňdžali, který žil ve 2. stol. př. n. let., napsal jako návod k józe svůj text Jógasútry. Jednou z jeho 196 súter je tato: „Jóga je přítomnost.“ To je ovšem jen začátek jeho učení.
Pataňdžali, který je pokládán za zakladatele filozofie jógy, ji definuje jako „schopnost přestat se sebeurčovat skrze svou mysl“ – jinými slovy, schopnost žít v přítomnosti. Doslovný překlad slova jóga je jednota či splynutí, případně spojení. Moderní jogíni to překládají jako jednota mysli, ducha a těla. Proto si většina z nás, když se řekne jóga, vzpomene na pozici psa hlavou dolů nebo na dobře vypadající balanční pozice. Velká spousta práce, kterou děláme na podložce, ve fyzickém praktikování jógy, je určena k tomu, aby zapůsobila na náš duševní stav.
Například jsme-li v určité pozici a propracujeme se přes nějaké to nepohodlné pnutí ve stehnech nebo pažích, naučíme se vypořádávat s bolestí, která přichází s těžkými časy našich životů. Fyzické zdraví pomáhá duševnímu, a naopak – a tudíž jedno nemůže existovat bez druhého.
Proto máme jógu.
Zdroj: Cory Martin – Jóga pro začátečníky
Zde kousek mé seminární práce na lektorský kurz:
Co je to vlastně jóga
Slovo „jóga“ pochází ze sanskrtu a znamená „spojit, sjednotit“, jedná se o filozofii, která působí celistvě a uvádí tělo, mysl, vědomí i duši do rovnováhy. Jóga nám pomáhá zvládnout každodenní nároky, problémy i starosti. Její pomocí v sobě rozvíjíme vyšší porozumění sobě samým, smyslu svého života i svému vztahu k Bohu (ať je naše víra jakákoliv). Na duchovní cestě nás jóga přivádí k nejvyššímu poznání a trvalé blaženosti ve sjednocení individuálního a univerzálního (božského, vesmírného) Já. Jóga je nejvyšší vesmírný princip. Je to světlo života, univerzální, tvůrčí vědomí, které je stále bdělé, vědomí, jež bylo, je a bude věčné.
Historie jógy
Starodávné učení jógy vzniklo minimálně před 5000 tisíci lety v Indii. Jsou dochované rytiny světců v typickém posezení se zkříženými nohami – v lotosovém sedu.
Předávalo se z učitele (gurua) na žáky ve formě veršů, rytmických recitací až zpěvem. To umožňovalo jednodušší zapamatování.
Předávali se poznatky, které seslali bohové ršijům (mudrci a světci) v jazyku sanskrt. Nic se v nich nevysvětlovalo – na to byl guru, pokud to uznal za vhodné – jen se konstatovalo, takže byly maximálně zhuštěné a stručné.
Teprve mnohem později, v prvním tisíciletí našeho letopočtu se začalo zapisovat.
Prvním dílem o této indické nauce jsou slavné Jógasútry od Mistra Patandžaliho, psané taktéž v sanskrtu – jazyce seslaném od Bohů. Jedná se o nejstarší učebnici jógy. Jsou to aforismy o józe, popisuje zde osm stupňů Rádža (Aštanga) jógy. Právě tuto cestu si později podrobně popíšeme, protože je mi nejbližší.
Dalšími významnými díly jsou indické národní eposy Mahábhárata a Rámajáma, či Šiva Samhitá – Šivova sbírka.
Mahábhárata je nejdelším eposem světa a její součástí je také nejposvátnější kniha hinduismu Bhagavad Gíta, která je druhou nejpřekládanější knihou na světě hned po Bibli a četli ji i takový velikáni jako Albert Einstein či Lev Nikolajevič Tolstoj.
Všechny tyto posvátné texty se zamýšlí nad podstatou existence, božství, konání dobra, poražení zla a důležitosti kultivování vlastní osobnosti pro blaho všech a celého světa. Podrobně popisují cesty, kterými je potřeba se vydat a vysvětlují hluboké myšlenky celé této nauky. Je možné je číst stále, najít si v nich vždy to, co se mi zrovna v životě děje a čerpat z nich. V každé fázi života a v každé fází otevírání vlastního vědomí, zde můžeme vidět nové pohledy a odpovědi.
Co je jejím smyslem
Smyslem jógy, ať už se rozhodneme praktikovat ji jakoukoliv cestou, je dosažení osvícení – Samádhí, vysvobození duše prostřednictvím zdokonalování. Je to stav blaženosti, osvobození se od vlastního já, spojení se s vesmírným Já, úplné uskutečnění.
Podle Patandžaliho začíná jóga zastavením mysli, či zkrocením všeho toho, co v mysli vyvstává. Cílem praxe jógy je tedy zastavit mysl, oprostit se od vnějších vjemů a smyslů hrubohmotného těla, spálit veškerou karmu, kterou jsme si vytvořili svým jednáním a nezkrocenou myslí v tomto i v předchozích životech a žádnou další karmu nevytvářet. Karmu pálíme právě při zastavení mysli a svým správným konáním, čistým životem. Jakmile spálíme veškerou karmu, dojdeme stavu blaženosti Samádhí, ukončíme tak koloběh reinkarnací a splyneme s jedním vesmírným řádem.
Onen jednotný vesmír mi pomohlo pochopit přirovnání osvícených manželů Tomášových, kdy jej vysvětlují pomocí příkladu lana. Na jednom dlouhém laně – vesmírné Já, jsou samostatné uzly – individuální já. Cestou jógy se náš individuální uzel rozplyne a zůstává jen čisté rovné lano jako vesmírné Já, kde jsme si všichni rovni a jsme všichni Jedno.
